Czech English

09. 12. 2014Epilog ředitele VTÚ před rezignací

Epilog ředitele VTÚ před rezignací

Mise Václava Irovského ve Vojenském technickém ústavu končí. Stane se tak 31. prosince 2014, a to z důvodu jeho rezignace na post ředitele státního podniku. Nejen o tom, co jí předcházelo, se dočtete v následujícím exkluzivním rozhovoru.

 

Pane řediteli, v souvislosti s vaší rezignací se hovoří o různých příčinách. Jaká je ta opravdová?

Moje osobní rozhodnutí. Poprvé jsem ji navrhnul v říjnu a poté následoval rezignační dopis ministrovi obrany. Nejednalo se o chvilkové rozhodnutí, ale počin, který jsem uvážil. Tento krok neměl nic společného s mimořádnou situací v muničním skladu v lokalitě Bohuslavice nad Vláří. To chci zdůraznit. Proč? Protože Vojenský technický ústav není viníkem této nešťastné události, ale pouze jednou z poškozených stran.

 

Co vás vedlo k tak závažnému rozhodnutí rezignovat?

Celá řada profesních a osobních důvodů.

 

To je obecné konstatování. Pojmenujete ty důvody nezakrytě?

Prvotně přístup zakladatele ke státnímu podniku. Vojenský technický ústav má unikátní odborné portfolio. Tvrdím, že v tuzemsku ojedinělé. V praxi to znamená, že VTÚ dokáže realizovat strategické a další specifické požadavky státu v oblasti obrany a bezpečnosti a poskytuje v tomto směru širokou škálu služeb, činností a řešení. Umíme operativně a cíleně reagovat na potřeby zákazníka, kterým je primárně rezort obrany, respektive Armáda České republiky. Praxe? Za uplynulých jedenáct měsíců letošního roku s námi ministerstvo obrany nepodepsalo žádnou novou smlouvu. Nabídku z odborného know-how VTÚ v nejednom případě přebila licitace o podružných záležitostech a nikoliv efektivní spolupráce. To se samozřejmě odráží na prosperitě státního podniku neboli v hospodářském výsledku.

 

Proč se tedy VTÚ nesnaží prosadit u jiných zákazníků, např. i zahraničních?

Státní podnik našeho založení k tomu není předurčen. Naše působnost je výhradně tuzemská, nikoliv zahraniční. VTÚ nemá řetězec obchodů po světě. Jednou ze zákonných podmínek je, že podstatná část naší činnosti musí být ve prospěch zakladatele. Podnik byl založen k uspokojování strategických potřeb České republiky a ne ke komerčním aktivitám. Pomohla by nám větší podpora při našich obchodních krocích. Česká armáda má zájem mít ve výzbroji některé produkty z našeho portfolia, ale cesta od nás k nim je příliš dlouhá a komplikovaná.

 

Kritika navenek je jedna věc, pohled do vlastních řad věc druhá. Co vy na to?   

Správná otázka. Ubezpečuji vás, že efektivita činnosti VTÚ je mojí neměnnou prioritou. Bez přestání a opakovaně navrhuji konkrétní řešení. VTÚ se musí odpoutat od aktivit, které nic nepřináší. Jejich realizace však podléhá schvalovacím procesům nadřízených orgánů a jejich usnesení jsou pro nás závazná. Zmíním dva konkrétní případy. Lokalita Bohuslavice nad Vláří a padáková zkušebna. Děláme maximum možného, abychom se prezentovali pokrokovými produkty. Viz projekt integrovaného řízení letového provozu CIV – MIL nebo mobilní velitelství letky. Nerozumím slovům ředitelky odboru řízení organizací MO, která hovoří o naší nekonkurenceschopnosti. Opak je pravdou.

 

Lecjaký čtenář může z výše uvedeného nabýt dojmu, že si VTÚ v uskupení rezortních organizací vytáhl pomyslného černého Petra…

Vtipné přirovnání. S nadsázkou řečeno, nikdy jsme se nebáli jít se svojí kůží na trh. Na tvrdá vyjednávání mohl leckdo nahlížet jako na jistou opovážlivost. Zda-li držíme v rukách černého Petra, to nevím. Nikdo ho nechce. Jestliže ano, zpravidla to bývá otázkou času.

 

Vraťme se k vaší rezignaci. (Ne)oprávněně můžete být kritizován, že z vrcholného postu odcházíte zrovna v ne příliš snadné době pro VTÚ. Co tomu říkáte?                               

Těch těžkých chvil VTÚ jsem ustál několik. Vždycky se však chodbové řeči nepotvrdily a bubliny splaskly. Nic nezákonného se neprokázalo. Ale zpět k vaší otázce. Pravdou je, že letošní hospodářský výsledek podniku není dobrý. Hovořit o příčinách by vydalo na samostatný článek. Je nabíledni, že se stávající situace nezmění ze dne na den. Nelze se však zhroutit před každým problémem. Zvykl jsem si být obrněn trpělivostí. Nicméně zastávám názor, že pořád stojí za to být zaměstnancem Vojenského technického ústavu.

 

Proč?

Zmíním dvě klíčové indicie, a to zajímavá práce a profesní patriotismus. Kvalifikovaní zaměstnanci - odborníci ve svých profesích, to je to největší know-how, na kterém Vojenský technický ústav stojí. Jsem rád, že se potvrdila tendence stavět na lidech, kteří již nejsou ve služebním nebo pracovním poměru v rezortu obrany. V současné době procházíme nelehkým obdobím. Nepochybně přijdou na řadu i jisté personální nebo dokonce finanční restrikce. Bude to takzvaně i o srdíčku.

 

Z vašich slov jsou patrné emoce. Za jakých okolností byly nejsilnější?       

Na dny před zahájením reálné činnosti VTÚ, což bylo k prvnímu lednu 2013, nikdy nezapomenu. Během tří měsíců jsme dokázali založit státní podnik. Nevím, zda to má v tuzemsku vůbec obdoby. Začínalo se na zelené louce a v cestě nám stála řada překážek. Mnoho přihlížejících nám nedávalo šanci na úspěch. Ve finále se to podařilo. Výsledek tvrdé práce byl obrovskou satisfakcí. Vyčlenily se vývojové a výzkumné kapacity a tím se zefektivnilo poskytování strategických dodávek a služeb potřebných pro zajištění obrany a bezpečnosti České republiky. De facto z nuly jsme vykročili k následné prosperitě. Netrvalo dlouho, abychom získali respekt ze strany komerční konkurence.

 

Známé přísloví říká, že po bitvě je každý generál. Udělal byste s odstupem času jiná rozhodnutí?   

Ne. Za svými tehdejšími procesními kroky si stojím. Jednoznačně. I když jedno pochybení jsem přece jen udělal. Úzce jsem spolupracoval s člověkem, který následně profesně i lidsky naprosto selhal. To je moje životní zklamání. Jsem týmový hráč a tato skutečnost mě hodně a dlouho bolela.

 

Na závěr mi dovolte položit nadmíru osobní otázku. Řekl jste, že vás k rezignaci přiměly také privátní důvody. Zmíníte je?

Ano. Zkonsolidoval jsem, jinak řečeno postavil na nohy Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany a následně Vojenský technický ústav. Ne každému se tento úspěch zamlouval. Vznikly tady jisté třecí plochy, se zakladatelem podniku nevyjímaje. Nepreferoval jsem servítky ani ústupky, a tudíž netrvalo dlouho, abych na sebe s nadsázkou řečeno upozornil. Ale tady vůbec nejde o moji osobu. Prioritou priorit je více než tři sta zaměstnanců Vojenského technického ústavu. A já nikdy nedopustím, abych se stal pomyslnou příčinou jejich neúspěchů. Natolik mám v sobě odpovědnosti vůči nim. Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré. Třeba když rezignuji, tak to opětovně nakopne podnik k progresu. To si moc a moc přeji. Protože je pravdou, to co v podniku konstatoval při svojí říjnové návštěvě ministr obrany České republiky Martin Stropnický: Vojenský technický ústav má kapacitu, která je svým způsobem nenahraditelná. K tomu dodávám jediné, a to nechť je efektivně využita.                 

 

Autor: Mgr. Pavel Lang

Prezentace na Facebooku Twitter presentation Kontakt na Skype

Kontakty

Kontakt:

Vojenský technický ústav, s.p.

Mladoboleslavská 944

197 06 Praha 9 - Kbely

 

IČ: 24272523

DIČ: CZ24272523

 

Tel.: +420 950 105 111

Fax: +420 284 817 086

e-mail: info@vtusp.cz